Sparta / Pankration
Sparta
Sparta byla starověká řecká obec a hlavní město stejnojmenného městského státu, nazývaného rovněž Lakedaimón. Jeho teritorium zahrnovalo území Lakónie na jihu Peloponéského poloostrova. Sparta se ve starověku vyvinula v jedinečný militaristický stát, díky čemuž se povznesla k pozici vojenské a politické mocnosti Řecka, již si podržela po celé klasické období. Spartští občané nazývali svoji obec „přirozeným ochráncem Řecka“ a jejich králové věřili, že jsou potomky mýtického hrdiny Hérakla. V současnosti se poblíž původního antického sídliště nachází moderní Sparta.
Sparta představovala v historii jedinečný militaristický stát, v němž byl každý jedinec už od svého útlého věku podrobován příslovečně přísné spartánské vojenské výchově. Jejím cílem bylo zajistit obci poslušného, ukázněného, strasti snášejícího a především bezpodmínečně loajálního válečníka. Tento proces fakticky začínal již krátce po narození dítěte, jež jeho otec odnášel ke starším kmene, kteří posuzovali, zda je nemluvně dostatečně silné a dobře rostlé. Ještě před touto zkouškou vykoupala matka novorozence ve víně, neboť kontakt s ním nemocné dítě špatně snášelo. Jestliže se dítě ukázalo být dostatečně schopným, byl mu přidělen jeden z devíti tisíc přídělů půdy. Pokud starší shledali dítě příliš slabým nebo jinak nedokonalým, odmítli je, načež je vrhali z Apothet, jakési propasti v pohoří Taygétos. Platil však všeobecný zvyk, že odmítnuté děti směly být přijaty a vychovány heilóty. Tímto způsobem Sparťané dbali o zachování vysokých fyzických předpokladů ve své populaci. Současně se tím dávalo najevo, že rozhodování o životě spartského občana spadá od jeho nejranějších dnů zcela v moc státu.
Chlapci byli ponecháváni ve svých rodinách do věku sedmi let, kdy z nich byli odvedeni, načež započala jejich společná vojenská výchova (agoge), při níž trávili až do třicátého roku života všechen čas spolu. Jak poznamenává Plútarchos:
- „Výchova se vztahovala na muže až do dospělého věku. Nikomu totiž nebylo dovoleno žít, jak by sám chtěl, nýbrž měli právě tak jako ve vojenském táboře i způsob života vymezený k službě obce, i zaměstnání stanovené obecnými potřebami, poněvadž se domnívali, že nepatří sami sobě, nýbrž vlasti...“
Mladí Sparťané byli rozděleni do družin, v nichž se za dohledu starších cvičili ve válečných disciplínách, jež je učily fyzické odolnosti, kázni, vytrvalosti a podřízenosti veliteli a řádům. Náplní jejich činnosti byl trénink, lov a tanec, dále rozvíjeli svoje duševní schopnosti a učili se kontrolovat emoce. Cvičení prováděli chlapci obvykle nazí, bosí a špinaví bez ohledu na stávající roční období. Přitom byli nuceni vystačit se skromným množstvím potravy a byli nabádáni, aby si jídlo opatřovali krádežemi. Jestliže však při nich byli chyceni, byli trestáni bitím, případně jim byla odpírána strava. Stejné tresty následovaly i při jakémkoli porušení disciplíny.
Mladíci byli vzděláváni rovněž v typickém spartském způsobu projevu, který musel být stručný a výstižný, z čehož je odvozen pojem „lakonická“ mluva. Společný život mladých Sparťanů a jejich vazby ke starším instruktorům přirozeně vedly ke vzniku homosexuálních vztahů, společností i náboženstvím tolerovaných a podporovaných, jelikož utužovaly vzájemnou soudržnost mezi budoucími spolubojovníky. V pozdějším věku se část mladíků podílela na výchově svých mladších druhů, zatímco zbytek měl osvědčit své schopnosti a dovednosti v krypteiích, při nichž přepadávali a zabíjeli heilóty. Zhruba ve dvaceti letech byli mladí muži rozděleni do patnáctičlenných skupin, v nichž od tohoto okamžiku zasedali ke společným obědům (syssítia). Zároveň s tím započala jejich služba ve spartském vojsku a bylo jim dovoleno uzavírat manželství, ačkoli se svými rodinami nemohli žít dříve než po úplném završení agoge.
Výcvik končil ve třiceti letech, po jejichž dosažení se z mužů stávali plnoprávní občané, kteří však nepolevovali v tréninku, neboť museli být kdykoli připraveni podstoupit vojenské tažení. Spartští hoplíté tvořili tak ve svém celku jedinečnou válečnou zbraň, nejprofesionálnější soudobou armádu světa. Sami sebe nazývali homoioi („rovní“), čímž poukazovali na svůj společný způsob života, v němž žádný z válečníků nebyl nadřazen svému druhovi. Nejhorším přečinem, jakého se spartský voják mohl dopustit, bylo projevení zbabělosti tváří v tvář nepříteli. Příznačné proto bylo, že ženy vyprovázely své muže před odchodem do války se slovy: „se štítem, nebo na štítě“. Aby si tedy Sparťan zachoval svoji čest, mohl se vrátit do svého domova jen pokud zvítězil, anebo pokud padl. Jestliže se spartský hoplít navrátil do obce živý beze štítu, předpokládalo se, že jej odhodil ve snaze utéci před nepřítelem. Takovýto čin byl pokládán za nejvyšší potupu, přičemž trestem za ni byla smrt či vypovězení. Je zajímavé, že podobně tvrdě nebyl stíhán voják, který v boji ztratil svoji helmici, pancíř nebo náholenice, neboť tyto kusy výzbroje chránily pouze samotného vojáka, zatímco svým štítem kryl hoplít ve falanze i svého druha po levici. Štít tak symbolizoval osobní podřízenost vojáka svému oddílu a jeho odpovědnost vůči svým spolubojovníkům v šiku.
Vojenské povinnosti byli Sparťané zproštěni až po dosažení šedesáti let, přičemž tito nejstarší příslušníci obce požívali ve společnosti všeobecné úcty a vážnosti. Výrazem toho je skutečnost, že z řad těchto mužů byli vybíráni geronti, doživotní členové rady starších.
Pankration
Je pravděpodobně nejstarší bojové umění, o kterém jsou záznamy a důkazy. Sloužilo jak k výcviku vojáků, tak jako sport. Nevznikolo v Asii, ale v Evropě v antickém Řecku. Později bylo převzato Římskou říší a dodnes ho ve velmi okleštěné formě známe pod názvem řecko-římský zápas.
Pankration je antický sport a bojové umění představené na Olympijských hrách v Řecku v roce 648 př. Kr. Slovo Pankration se dá přeložit jako „všechna síla“. Byl velmi populární a byl to první bojový systém v historii. Kombinuje prvky boxu a zápasu a připomíná dnešní MMA.
Vítězství bylo dosaženo znehybněním soupeře nebo neschopností protivníka dál bojovat. Soutěžící mohl při znehybnění dát signál rukou, ale občas se stávalo, že znehybnění končilo upadnutím do bezvědomí nebo smrtí. Různé páky a škrcení byly běžné techniky k dosažení vítězství. Prakticky existovaly 2 pravidla: nedloubat do očí a nekousat. Zápasy často končily zlomeninami končetin, prstů nebo i zraněními s doživotními následky. Jinak zajímavost je, že před zápasy na Olympiádě, byla všem soutěžícím, udělena předem amnestie!! Kdyby v průběhu soutěže snad někoho zabily nebo zmrzačily!! Aby jim to nevzalo chuť do boje :).
Soutěže nebyly rozděleny na kategorie a zápasy nebyly ohraničeny časovým limitem. Rozhodčí byli ozbrojeni různými palicemi k tomu, aby mohli vynutit dodržování pravidel!!
Zápas končil tehdy když se jeden nebo oba soutěžící vzdali, pokud jeden z nich ztratil vědomí nebo zemřel. Ačkoliv většina zápasů se rozhodovala na zemi, byly běžné knocknouty. Bojovníci uměli velmi dobře boxovat i používat kopy a podmety a to na stejné úrovni a technickém provedení jak dnešní kick-boxing.
Kromě toho některé zápasy byly okořeněné výbavou borců. A to koženými řemínky pobité kovovými bodci ve tvaru pyramidy. Zásah musel být devastující.
Velmi častými výtězi byly Sparťané. Pankration byl jednou z hlavních věcí Spartského života. Stejně jako dnes byly Olympijské hry i politickou záležitostí a zejmena Pankration, se považoval za vojenskou záležitost, takovou věc armádní prestiže. Ve Spartě byl Pankration součástí vzdělávání a to v takovém rozsahu, jak máme ve školách např. matematiku, tzn. každý den. Ve Spartě byl Pankration vykonáván bez pravidel!! Sparťané se chlubily dovednostmi v kousání a vypichování očí, které byli naštěstí na olympijských hrách zakázané.
Ve válkách, kterých Řecko zažilo nespočetně, se Pankration velmi osvědčil, jako vojenská příprava. Boj bez střelných zbraní se velmi často zvrhl v chaos, štíty a zbraně se velmi snadno ztrácely. Sparťané byli vyškoleni od dětství zabít beze zbraně a bránit se bez brnění. Toto nebylo akademické cvičení - Pankration byl jedním z nejdůležitějších faktorů v mnoha sparťanských vítězných bitvách během klasického období - včetně u Thermopyl a Plataea, kde Spartou vedené armády zachránily Řecko od dobytí mnohem větší síly, Perské říše .
V rámci výcviku byly využívány formy/kata (Pyrrics), „jednoúderové soutěže“ (Klimax), dechová cvičení, boxovací pytle a dřevěné sloupy na cvičení úderů, otužování těla a končetin. Výuka také zahrnovala využití herbální medicíny. Fyzická příprava byla velmi tvrdá, hodně běhání, skoky do dálky, vzpírání. Doslova se dá říci, že opravdu dnešní ultimátní zápasy, jsou vlastně PANKRATION a to i včetně tréninku!!! Jinak v součastné době, se tento sport oživuje a jsou v něm pořádány soutěže. Pravidla, jsou ale v podstatě úplně jiná než v „ původní verzi“,což je v době celosvětové krize v zdravotnictví, jen dobře:))
Převzato od Františka Mejzlíka
